¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

1. ročník- část první

1. října 2012 v 13:00 | Cissy |  Sedm let s Pansy Parkinson
Další kousek projektové povídky :) Neskutečně mě to baví :) Teďkom je to docela dlouhé, ale nějak jsem se s Niki rozepsali :D Ano, tuhle kapitolku jsem psala společně s Nikinkou, protože je tam Draco( úú, jak nečekané :D) Chtěla bych jí strašně moc poděkovat :) Skvěle se mi s tebou spolupracovalo ;) Těším se na další společnou práci :D
A teď už jen pěkné počteníčko :)
P.S.: kurzívou jsou napsané myšlenky(rozhovory sami se sbou v hlavě :D)


Vlak už několik minut vesele uháněl k Bradavicím, ale já jsem ještě pořád hledala volné kupé. Konečně jsem našla nějaké neúplně přeplněné. Nahlédla jsme dovnitř a uviděla Draca Malfoye. Znala jsem ho už několik let, jeho rodiče se s našima přátelili. Nevěděla jsem, jestli si za ním mám jít sednout nebo ne. Zhluboka jsem se nadechla a trhla jsem dveřmi.
"Máš tu volno?" zeptala jsem se a snažila se vykouzlit na tváři uvolněný úsměv. Mladý Malfoy se na mě podíval a zatvářil se jako jeho otec, znervózněla jsem.
,,Ahoj. Jasně, posaď se." kývl hlavou na volné místo naproti sobě. Spadl mi kámen ze srdce, už jsem se začínala bát, že mě pošle pryč. Vstoupila jsem a natáhla se, abych dala svůj kufřík na poličku nad sedadlem. Nedosáhla jsem tam, stoupla jsem si na špičky, jak nejvíc jsem mohla, ale stále to nestačilo.
,,Pomůžu ti." nabídl Draco, když viděl můj marný zápas s kufrem. Vzal mi kufr z rukou a bez nejmenších potíží položil na poličku.
"Díky" špitla jsem tiše. Draco se na mě podívá a já zrudnu jako rajče a pohled zaryju do země. Abych nestála jako pitomec, posadím se na okraj sedačky. Jsem nervózní. Draco nic neříká. Chvíli ještě čekám, jestli nezačne mluvit a pak začnu sama.
"Těšíš se do Bradavic?" plácla jsem první věc, co mě napadla.
Přikývnul. ,,Ano, už se nemůžu dočkat. A ty?" zeptal se na oplátku.
"Taky se těším" usmála jsem se. "Ale trochu se bojím" přiznám se tiše s pohledem zarytým do země.
,,Čeho?" zeptal se mě a zvědavě na mě hleděl.
"Nevím, třeba, že si tam nenajdu kamarády, nebo nebudu nic umět.." pokrčila jsem rameny.
,,Neboj, zvládneme to." ujistil mě přesvědčivě.
,,Do jaké koleje by ses chtěla dostat?"
" Zvládneme?" překvapeně jsem zamrkala. Draca už jsem sice nějakou dobu znala, ale jsme nikdy nebyli "MY". Byli jen známí a teď ji bral jako kamarádku. Zahřálo mě to u srdce, byla jsem ráda, že nebudu úplně sama. Pak jsem si vzpomněla, na co se mně ptal. "Do Zmijozelu. Jako všichni v naší rodině."
Přikývnul a spokojeně se usmívala. Nechápala jsem proč.
"Doufám, že to vyjde tobě i mně." Třeba chce, abychom byli ve stejné koleji.

V tom se ve dveřích objevila nějaká dívka. Na sobě měla bradavický hábit a kolem hlavy jí povlávaly krkaté dlouhé vlasy.
"Neviděli jste žábu?" vychrlila ze sebe a tázavě na ně hleděla.
"eh.. ne." vzpamatovala jsem se jako první. Dívka se rozhlédla, pak se otočila a zamířila někam pryč. Pohlédla jsem na Draca, vypadal stejně zmateně jako já.

Už už jsem se nadechovala, abych něco řekla, když do našeho kupé vtrhly dva kluci.
,,Ahoj." pozdravil ten první.
,,Já jsem Vincent Crabbe. A tohle je Gregory Goyle." ukázal na svého kamaráda.
,,Můžeme si přisednout?"
Sjela jsem je pohledem. Oba dva už byli oblečení ve školních hábitech, které jim byli dost těsné. Kolem úst měli pár drobků, a ten druhý i šmouhu od čokolády. Pohlédla jsem na Draca. Nebyla jsem z nich příliš nadšená, ale netroufla jsem si je odmítnout, zvlášť když byli dvakrát takoví jako já. Draco jen pokrčil rameny. Crabbe s Goylem se posadili a oba si vytáhli své velké svačiny. Začali vybalovat chleby, řízky, buchty, všemožné sladkosti a nevím, co ještě. Z tak obrovského množství jídla by se najedla celá somálská vesnice, ale do těch dvou to padalo, jako nic. Vyděšeně jsem vykulila oči. A nejen nad tím množstvím, nad vším tím jídlem se vznášel opar dosti nelibé vůně, až se mi začalo dělat špatně.
"Říká se, že někde tady v kupé je Harry Potter." oznámil Goyle a s chutí se zakousl do svého krajíce chleba.
"Harry Potter??" zvedla jsem obočí. Zrovna mě nějaký zázračný chlapec, zrovna nezajímal, ale aspoň myslela na něco jiného než sliny kolem Goelovy buclaté pusy.
Goyle přikývnul. "Ten, o kterém všichni vyprávějí." vysvětlil. Crabbe začal jenom přikyvovat.
Zatočila se mi hlava, měla jsem pocit, že každou chvíli omdlím, a když Goyleovy sliny začali stékat na jeho košili, byla to poslední kapka, to už jsem nevydržela a s omluvou vyletěla z kupé.
Doběhla jsem až do vedlejšího vagónu a stoupla si k otevřenému okýnku, abych se nadýchla čerstvého vzduchu. Z okna jsem viděla, blížící se Prasinky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Avene Avene | Web | 1. října 2012 v 14:53 | Reagovat

Jsem hrozná, že se nevyjadřuju k povídce! Neboj, já ti to okomentuju později..Ale je to důležité!!!! PROSÍM TĚ ODPOVĚZ CO NEJRYCHLEJI JAK UVIDÍŠ TENHLE KOMENT, DOUFÁM, ŽE BRZY :-D
Nutně !! potřebuju vědět, jestli ti došla ta větší obálka, kterou jsem ti posílala! Byl dopis a úplatek! :D Ty jsi mi nenapsala, jestli ti to přišlo nebo tak, takže jsem tam šla, a paní mi řekla, že to bylo vyzvednuto, ale úplně v jiným městě, ale se stejným psč, takže asi chyba, ale potřebuju vědět, jestli to fakt máš. Online sledování zásilek jim nějak nefunguje. PROSÍÍÍM, ODPOVĚĎ, HONEM, RYCHLE, NEJRYCHLEJI. Jestli to nemáš, nebo to nevyzvedl někdo za tebe, tak to musím jít honem zítra reklamovat. :D

2 Michelle Michelle | Web | 1. října 2012 v 15:34 | Reagovat

Tak tahle kapitola se ti nehorázně moc povedla. Prostě radost číst. Malá Pansy je tak roztomilá :D

3 Nikinka Nikinka | Web | 1. října 2012 v 17:15 | Reagovat

Na tvou kapitolu jsem se těšila asi nejvíc ze všech, protože jsem byla hrozně zvědavá, jak ty naše rozhovory popíšeš :D. Zvládla jsi to na jedničku ♥ :).
U scény, kdy je Pansy špatně z Goylových slin jsem se smála při spolupráci a musela jsem se smát i teď :D :D :-D tuhle scénku jsem si jednoduše oblíbila :D.

4 Love Sel Love Sel | Web | 1. října 2012 v 17:40 | Reagovat

Jééé, malá Pans ;) Ještě nevypadá jako taková... jaká je :DDD Napsala jsi to dokonale :)) Pořád si připadám, že Vám to kazím... Ale nic no :DDD

5 Jouer Jouer | Web | 1. října 2012 v 19:18 | Reagovat

ÁÁÁÁ! :-D Pořád si myslím že maličká Pansy je nehorázně roztomiloučká! :-D S tím Goylem jsi mu teda dala jako. :-D Chudinka Pansy.. no vážně musí být krutě nechutní. :-D
Fantastické! ;-)

6 Jenny Jenny | Web | 1. října 2012 v 20:53 | Reagovat

Máš úžasnou Pansy :') Vystihuješ jí úplně krásně, je to úžasné to číst, pořád jsem se usmívala, je taková.. Nevím... Roztomiloučkáá :')

7 Nikinka Nikinka | Web | 6. října 2012 v 10:06 | Reagovat

:D Taky s emi spolupráce s tebou moc líbila... a není vůbec pravda, že jsi mi to kazila, to spíš naopak :-D. Jsem hrozně ráda, že zrobna Ty píšeš Pansy :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy v povídkách, kromě těch mnou vytvořených, patří jen a jen J.K. Rowling, autorce Harryho Pottera,
která tento úžasný svět vytvořila a já si na ně nečiním žádné právo.
Tento blog nebyl vytvořen za účelem zisku.