¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

1. ročník- část druhá

25. října 2012 v 18:57 | Cissy |  Sedm let s Pansy Parkinson
Ahojte moji milí :)
Asi si říkáte, jak si můžu dovolit objevit se tu po takové době a říct "AHOJ". Já vím jsem hrozná a moc se omlouvám. Nějak poslední dobou blog nestíhám. Škola mě zaměstnává, víc než jsme si myslela. Jezdím ze školy docela pozdě a když už mi zbude nějaký čas, tak jsme tak hotová, že nená na psaní náladu ani energii. Navíc jsem to teď nestíhla kvůli hodům, která mám teda už za sebou. Dnes a zítra mám podzimní prázdniny. Takže jsme dnes hnula 7 let s PP a dopsala druhou část. Vím, že ji přidávám o moc později než ostatní a omlovám se. A nejem ji přidávám pozdě, ale navíc je naprosto příšerná:(. Nejses ní vůbec spokojená, ale líp to momentálně nejde :(. Zkuste si to užít (i když to nejspíš ani nejde :/)



"Prváci!" uslyšela hlas obrovitánského muže stojícího u vlaku. Kolem něj se houfovaly děti stejně staré jako já. Připojila jsem se k nim a čekala, co bude dál. Uplynulo několik minut a byli jsme všichni. Odvedl nás k malému přístavu. Tam jsme nasedli do lodiček. Seděla jsem s nějakou holkou, jmenovala se Susan, myslím. Pluli jsme po jezeře a byla taková tma, že jsme viděli jen kus vody před sebou, kam dosvítila naše světýlka. Ale za chvíli se před našima očima zjevila nádherná podívaná. Bradavický hrad v celé své kráse, osvícený tisíci a tisíci světel. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděla a myslím, že i ostatní byli tak ohromení jaké já. Celý zbytek plavby jsem jen okouzleně zírala na tu krásu, až když jsme dojeli k bradavickému přístavu, jsem dokázala vnímat i něco jiného.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Rozhlédla jsem se kolem po svých budoucích spolužácích. Mezi tou spoustou dětí, bylo i několik, kteří ji zaujali. Byla tam ta holka z vlaku, kluk, který byl celý zelený, protože mu byla nejspíš špatně a jeden kluk, který byl nejspíš Harry Potter. Když jsme se všichni seřadili, vydali jsme se k hradu. Vystoupali jsme po starých schodech, kde na nás čekala starší čarodějka s kloboukem na hlavě. Řekla několik věcí o sobě, o škole a o zařazování, ale já ji moc neposlouchala. Byla jsem nervózní. Žaludek se mi svíral a já nemohla vydržet klidně stát.
Z mého zamyšlení mě vytrhl výkřik. "Trevor!" zakřičel nějaký kluk a vrhl se profesorce k nohám.
" Pardon." zamumlal, když sebral ze země velkou slizkou ropuchu. Profesorka se na něj zkoumavě podívala a pak pokračovala v proslovu, který jsme už zas neposlouchala. Pak se otočila na podpatku a vydala se k obrovským dřevěným dveřím.

Udělala jsme krok vpřed a chtěla jít za ní, ale všichni ostatní zůstali stát. Asi říkala, že tu máme zůstat.
"Tak je to pravda, co se povídalo ve vlaku." ozval se hlas Draca Malfoye. Vystoupil z chumlu dětí a stoupl se před brýlatého chlapce. "Harry Potter dorazil do Bradavic." pohlédl tomu chlapci do očí. Představil mu ty dva tlouštíky z vlaku. "A já jsem Malfoy." Představil i sám sebe. ,,Draco Malfoy." Někdo se uchechtnul. Draco se zašklebil. ,,Moje jméno je k smíchu? Na tvoje se ptát nemusím. Zrzek a obnošený hábit… musíš být Weasley." pronesl opovržlivým hlasem.
,,Brzo zjistíš, že některé rodiny jsou lepší než jiné, Pottere." otočil se zpátky k Potterovi.
"Nebudeš se snad přátelit s těmi, co za to nestojí. Já ti s tím pomůžu." natáhl k němu ruku.

,,Myslím, že poznám sám, kdo za co stojí." Odpověděl Harry Potter. Obočí mi vysoko vyletělo, jak mě to šokovalo. Ten Potter je nejspíš šíleně namyšlený. Kdyby se semnou chtěl někdo přátelit, tak skáču radostí do vzduchu a on se chová..takhle. Nevěřícně jsme zakroutila hlavou.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Čarodějka se vrátila, zaklepala Dravcovy na rameno, aby se zařadil.
,,Jsme připraveni. Pojďte za mnou." Přikázala profesorka a vydala se tam, odkud před chvíli přišla. Všichni se vydali za ní. Prošli jsme obrovitánskou místností s kouzelným stropem. Vypadala jako noční nebe, byl nádherný. Stály tam čtyři dlouhatánské stoly, pro každou kolej jeden. A menší stůl, který byl kolmo k těm ostatním. U něj seděli profesoři. Před profesorským stolem stála stolička na ní starý klobouk.
,,Počkejte tady, prosím." řekla.
,,Než začneme, profesor Brumbál by chtěl pronést pár slov."

Starý muž s dlouhými bílými vousy se postavil a začal mluvit. Podívala jsme se kolem. Většina studentů seděla a pozorovala střídavě profesora a prváky. Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. Profesor skončil a všichni začali tleskat, přidala jsme se a doufala, že neříkal nic důležitého.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Na scéně se zase objevila ta profesorka.
,,Až vyvolám vaše jméno, vystoupíte sem." vysvětlila jim.
,,Dám vám na hlavu Moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje." Podívala se do pergamenu, který držela v ruce a vyvolala první jméno. Zadívala jsme se na dívku, která vystoupala po schodkách nahoru. Byla taky nervózní, ale asi míň než já. Dívka se posadila a profesorka jí dala klobouk na hlavu. Kůže klobouku se skrčila do obličeje.
Trvalo to chvilinku a pak klobouk vykřikl."NEBELVÍR!!" dívka vyskočila a utíkala k jásajícímu stolu. Profesorka zavolala dalšího a tak to škol stále dokola. Většina dětí vypadala šťastná s tím, do které koleje je klobouk zařadil. I Draco se dostal do Zmijozelu, jak chtěl. Dokonce i ti dva nenasytní kluci.
"Pansy Parkisonová." přečetla moje jméno. Zhluboka jsme se nadechla a vystoupala ke stoličce. Posadila jsme se na okraj a kůže klobouku se dotkla mé hlavy.
"Mmm..Kampak tě jen pošlu?" ozval se klobouk, tak abych to slyšela jen já. Zmijozel, Zmijozel.. "Zmijozel? Vážně? Tak dobře." zamumlal. "ZMIJOZEL!" vykřikl nahlas. Oddechla jsme si a vydala se ke zmijozelskému stolu. Ozvalo se další jméno a naráz všichni zpozorněli a upírali své oči k Moudrému klobouku. Na stoličce seděl ten slavný a namyšlený Harry Potter. Měl zavřené oči a vypadalo to, že se pekelně soustředí. Klobouk dlouho strašně dlouho mlčel, až nakonec vykřikl. "NEBELVÍR!!" Nebelvírský stůl se zaradoval a začala vesele skandovat. Když po několika minutách Velká síň opět utichla, Moudrý klobouk rozdělil zbytek prváků do kolejí a začala veliká hostina. Konečně jsme se najedla, od rána jsme nesnědla vůbec nic, jak moc jsem byla nervózní. Teď mi už ale bylo líp a tak jsem se s chutí pustila do všech těch dobrot.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Zmijozelští! Za mnou! No tak….pospěšte si!" vykřikoval černovlasý prefekt a snažil se všechny prváky shromáždit na jednom místě. Pak se vydal chodbou někam pryč a neustále se ohlížel, zda jdeme za ním. Sestoupali jsme hluboko do podzemí a stanuli před obrazem. Prefekt řekl heslo a obraz se odsunul a pustil je dovnitř. Ocitli se ve společenské místnosti. Byla celá sladěná do zelené a stříbrné. Všude se objevoval znak koleje. V krbu plápolal oheň a byla tu příjemná atmosféra.
" Tohle je společenská místnost naší koleje. Dívčí ložnice jsou támhle vlevo. Chlapecké jsou na opačné straně. Zavazadla máte v pokojích." oznámil prefekt.
"Kolejním ředitelem je prostot Snape, bude vás učit lektvary."řekl nějaký další kluk z vyšších ročníků. V té chvíli do místnosti vstoupil zmíněný profesor. Většina ze starších studentů ho pozdravila. Podívala jsme se na něj, měl černý hábit a černé delší vlasy. Působil dost přísně.
Pohlédl na nás a pak začala mluvit o pravidlech a, co od nás očekává. ,,Heslo do vaší společenské místnosti musí byt udrženo v přísné důvěrnosti." řekl nakonec.
,,Běda tomu Zmijozelovi, který by jej sdílel se studentem z jiné koleje. Vodit si sem nějaké Nebelvíry, je přísně zakázáno. Netoleruji neposlušnost."Škubla jsem sebou, docela mě vystrašil. Myslela jsme, že do školy chodíme, abychom se něco naučili a poznali nové lidi. Spousta z mých spolužáků se zatvářili stejně jako já.
Profesor to ale ignoroval, dřepl si a pokynul nám, abychom přišli o něco blíž. ,,Ale Zmijozel je, jak sami brzo zjistíte, víc než seznam požadavků a pravidel. Jsme jedna kolej, rodina, dalo by se říct, a vy zde jistě najdete spoustu spolužáků, kteří vám rádi pomohou si zvyknout na vyučování a společenský život tady na hradě. Pokud máte otázky, problémy nebo obavy, tak se můžete beze strachu svěřit starším Zmijozelům. Pokud si budete myslet, že potřebujete někoho dospělého, jsem k dispozici. Nemusíte se bát přijít." Trochu se mi ulevilo, nakonec to snad nebude taková hrůza, jak jsme si myslela.
Dnes večer bychom měli začít orientací v Bradavicích. Jeden z prefektů se s vámi sejde a prodiskutuje školní pravidla a další základní informace. Takže když začnete zítřejší hodiny, nebudete se potulovat chodbami ve zmatku a všude trefíte včas." zakončil svůj proslov a zmizel tak, jak rychle, jak se objevil. Najednou to ve společence zahučelo jako v úlu, všichni se bavili o novém profesorovi…..
*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Otevřela jsme dveře do naší ložnice. Byly jsme tam celkem čtyři. Já , Daphne , Millicent a Bea. Daphne je drobounká blondýnka s andělskou tvářičkou. To její příjmení mi něco říká, možná naši znají její rodiče. Millicent je pravý opak Daphne. Měla hnědé vlasy a drobná nebyla ani náhodou. Nechci být ošklivá, ale je prostě takový holčičí verze Crabba a Goyla. A Bea…. Ta s námi moc nebavila, tak nevím. Možná je jen trochu stydlivá. Nakonec ten dnešní den dopadl docela dobře, dostala jsme do koleje, do které jsem chtěla, našla si pár kamarádek (možná i kamarádů) a už se necítí tak sama, třeba to přece to jen bude skvělý rok. A s těmito myšlenkami jsme zavřela oči a usnula.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 28. října 2012 v 9:26 | Reagovat

Jezusisinkyy<3 :') Malá Pansy je naprosto kouzelná, hrozně nádherně jí píšeš. A vůbe nevadí, že jsi nic nepřidávala, já taky skoro nemám čas a jsem ráda, když se k něčemu dostanu :) .. Já ti dám příšerná, Parkinsonová! :D .. Byla opravdu úžasná, moc se mi líbila ^^ ťůf <3

2 Nikinka Nikinka | Web | 28. října 2012 v 9:51 | Reagovat

Áááá ♥ já jsem se tak hrozně těšila na tvou další část :-). Hrozně jsi mě potěšila :D.
Pansy je strašně sladká (celkově jí poslední dobou žeru :D zdá se mi úžasná :D). Umíš ji dokonale vystihnout. Ještě je taková maličká, roztomilá... Popis Millicent mě hrozně pobavil - holčičí verze Crabbea a Goyla :-D  :D.
Nemůžu se dočkat tvého dalšího dílečku O:)

3 Michelle Michelle | Web | 3. listopadu 2012 v 19:58 | Reagovat

Úúúú ♥ Pansy je jedna z mojich nejmilejších postav a jako malá je prostě rozkošná :) Umíš jí totálně dokonale ♥ Těším se, až "vyroste" jak se její charakter změní, jak to popíšeš :')♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy v povídkách, kromě těch mnou vytvořených, patří jen a jen J.K. Rowling, autorce Harryho Pottera,
která tento úžasný svět vytvořila a já si na ně nečiním žádné právo.
Tento blog nebyl vytvořen za účelem zisku.