¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Dáreček pro Jenny

2. ledna 2012 v 21:19 | Cissy |  Dárečky
Tadá!! Je tady poslední dáreček :) Pro Jenny :)
Já vím, dala jsem si na čas.
Ale nějak jsem nestíhala. Takže se moc omlouvám. :)
Doufám, že se bude povídka líbit :)

Zadání:

Poprosila bych o jednorázovku :*
Pár: Draco\Hermiona
Další postavy:to je jedno, jak se ti to bude hodit
doba: 7.ročník
Slovíčka: růže, aristokrace, jiskra, polibek, úšklebek

"Víš, že tě do ničeho nenutím. Nemusíš tam chodit." podíval se na ni starostlivě Harry.
"Harry, už několikrát jsem ti řekla, že tam půjdu. Jdu tam z vlastní vůle." pousmála se na něj a ještě jednou si upravila vlasy.
"A co, když tě někdo pozná? Co pak uděláš? Vždyť budeš v baráku plným smrtijedů!." snažil se ji ještě na poslední chvíli přemluvit.
" Ani ty jsi mě nepoznal! Já to zvládnu!." pohladila ho po tváři. Naposled se na svého kamaráda podívala a pak si nasadila masku. Bez zaváhání se vydala k honosnému sídlu za jejich zády. Harry se za ní ještě dlouho díval. Ničila ho ta bezmoc. Kdyby tak mohl jít s ním, ale nešlo, jeho jizva se nedala zamaskovat. Doufal, že si Hermiony nikdo nevšimne a ona se zase v pořádku vrátí. Ale sám tomu nevěřil. Byla nepřehlédnutelná. Nádherné bledě modré nadýchané šaty doplňovala jemně zdobená maska přes oči a jednoduchý účes. Hermiona si pár jednoduchými kouzly pozměnila barvu vlasů a pokožky, takže ji ani on, který ji zná sedm let, ji nepoznal. Naposled si na ni podívat, Zrovna vcházela do zdobené brány. Zanedlouho se setká s nejméně padesátkou smrtijedů.

Zhluboka se nadechla a zmáčkla kliku. Když otevřela dveře, naskytl se jí úžasný pohled na překrásně vyzdobený sál a spoustu nádherně oblečených lidí. Všichni měli na očí masku jako ona. Naprosto ohromená tou krásou pokračoval od dveří k nejbližšímu stolu. Tam se posadila na volnou židli a dál si prohlížela výzdobu.
"To muselo stát peněz. Příslušníci kouzelnické aristokracie si to asi mohou dovolit." pomyslela si. Vzpomněla si na Malfoye a další rozmazlené už ne zrovna děti z čistokrevných kouzelnických rodin. Zatřepala hlavou. Na tohle teď přece nebude myslet, má tu přece úkol. Musí zjistit, co se chystá.

A bylo to tu zase. Byl zas na jednom z těch příšerných snopských večírků a šíleně se nudil. Jako vždycky. Nechápal, proč na tyhle maškarády musel vždycky chodit. Sotva mu bylo deset, začali ho rodiče tahat po různých takových maškarádách. Proč to dělali? To opravdu netušil. Vždycky říkávali: " Bude to zábava." Nad tou vzpomínkou mu úsměv změnil v úšklebek. Teď už věděl, proč tu musí být. Byl přece smrtijed, očekávalo se to od něj. Ještěže měl tu masku, nikdo ho v ní nepoznal, tak aspoň nemusel poslouchat ty kecy o tom, jak je podobný otci atd. Rozhlédl si po sále, hledal nějaké rozptýlení. Pak uviděl nádhernou dívku, seděla u stolu nejblíže dveřím a očarovaně hleděla kolem. Stejně tak na ni teď hleděl Draco, naprosto ho očarovala. Jako ve snách se zvedl, vytáhl z vázy jednu růži a pomalu se vydal k jejímu stolu.

"Smím poprosit krásnou neznámou o tanec?" usmál se na ni a podal jí růži.
"Prosím?" pohlédla na něj zmateně, tohle nečekala.
"Půjdete si semnou zatancovat?" zopakoval a květinu k ní přisunul ještě blíž. Zpanikařila. Nevěděla, co má dělat. Nakonec rozhodla jít si s tím neznámým zatancovat, aby nebyla nápadná.
"Děkuju." usmála se na neznámého a růži s od něj vzala. Opatrně ji vsunula do vázy na stole a pak s NÍM odešla na parket.

Tančili spolu celý večer. Hleděli si očí. Mia nemohla odtrhnout oči od jeho pohledu. Měl v nich takovou zvláštní jiskru. Měla pocit, jakoby ty oči už někdy viděla. Ale nemohla si vzpomenout kde. Ale ne jen to. Všechno ji na něm přitahovalo. Jeho vůně, jeho hlas, oči, rty… Měla šílenou chuť ho políbit.
"Vždyť je to smrtijed, nebo se jím brzy stane!" okřikovala se v duchu.

Byla nádherná. Nejkrásnější z celého sálu a tančila jen s ním. Věděl, že hodně chlapů mu to závidělo. Kolem půlnoci začali hrát pomalejší hudbu. Přitáhl si ji blíž. Hltal ji očima. A i ona mu oddaně hleděla do očí. Ucítil, jak nějaká nadpřirozená síla tlačí jeho obličej blíž k tomu jejímu, až se jejich rty spojily v polibek. Zajela mu rukama do vlasů a vášnivě mu polibky oplácela. Po pár sekundách se od něj odtáhla a lehkým pohybem mu stáhla masku z obličeje.
"Draco Malfoy?!" vyjekla. Jakmile se trochu vzpamatovala, otočila se na podpatku a utekla ze sálu…

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 3. ledna 2012 v 2:06 | Reagovat

Ách! Cissy, děkuju! ;) Je to opravdu nádherné, jak jsi použila ty slova, příběh to je prostě.. Ááá <3 Krásné, povedené, dokonalé!

2 Nikinka Nikinka | Web | 5. ledna 2012 v 19:53 | Reagovat

Nádherné! ♥ Ten konec.. :D škoda, že utekla. Al na druhou stranu je to alespoň originálnější, protože kdyby tam zůstala, je to jako každá jiná povídka.
Moc se ti to povedlo :-)

3 Mrs.Malfrangerová Mrs.Malfrangerová | Web | 6. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

Nádherná jednorázovka,Cissy :) Ten konec mě trošku zaskočil,ale kdyby to skončilo jinak nebylo by to ono :)

4 cassiopea-black cassiopea-black | 7. ledna 2012 v 18:06 | Reagovat

krásný :-) trochu mi to připomíná Popelku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy v povídkách, kromě těch mnou vytvořených, patří jen a jen J.K. Rowling, autorce Harryho Pottera,
která tento úžasný svět vytvořila a já si na ně nečiním žádné právo.
Tento blog nebyl vytvořen za účelem zisku.