¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Dáreček pro Nikinku

25. prosince 2011 v 9:00 | Cissy |  Dárečky
Další dáreček je tu :)
Tentokrát pro Nikinku snad se bude líbil, ale upozorňuju, že to není to pravé ořechové :(
Takže se omlouvám :)


Zadání:

- Takže.. chtěla bych Jednorázovku.
- Pár: Draco/Hermiona
- Postavy: Zmijozelští, Nebelvírští.. vyber si někoho, kdo ti tam bude pasovat :D
- Doba: Šestý ročník
- Slova: vločka, srdíčko, špatné, dárek, odporný

I když byl teprve začátek prosince, kolem panovala zima. Jezero bylo už taky zamrzlé. Všude kolem ležela spousta sněhu a z nebe se stále sypaly další a další vločky. Hermiona seděla na lavičce u jezera. Zima jí nevadila, měla ji ráda. Jako malá se nedokázala nabažit zimních radovánek. Jenže teď na nějaké hrátky ve sněhu neměla ani pomyšlení. Ze všech stran slyšela o hrůzách, které se děly v kouzelnickém světě. A za tím vším stála jediná osoba, Voldemort, černokněžník, který chtěl vyhladit všechny mudly, mudlovské šmejdy a krvezrádce. Bradavice byly zatím mimo centrum dění , ale i tu měl Voldemort své lidi. Harry si dokonce myslel, že Draco Malfoy je smrtijed. Bylo to absurdní. Bylo mu sotva sedmnáct. Ale kdyby přece jen pravda byla, nevěřila, že by se k nim přidal z vlastní vůle. Jeho otec sice smrtijedem je, ale podle ní byl Draco jiný. Tento rok pocítila, že se hodně změnil. Už jí nebyl tak odporný jako předtím. Dřív pro ni byl jen Zmijozelák, který jí neustále nadával a myslel si o sobě kdo ví co. Mia se ponořila do svých
vzpomínek a vůbec nevšimla přicházející osoby…

Uviděl na lavičce sedět Grangerovou, zamířil k ní. Nevěděl, proč to dělá. Asi potřeboval s někým mluvit, chtěl, aby ho někdo vyslechl. V tu chvíli ho nenapadlo, že mluvit o svých problémech s nejlepší kamarádkou Harry Pottera, není ten zrovna ten nejlepší nápad. Sedl si vedle ní. Podívala se na něj a pak dál sledovala jezero.
Po pár minutách tiše promluvila: "Proč, jsi se k nim přidal?" Pocítil záchvat paniky, nevěděl, jak je možné, aby to věděla. Ale z neznámého důvodu se ani nesnažil zapírat, dokonce jí klidně odpověděl.
"Donutily mě k tomu okolnosti a……….. otec." hlesl tiše.
"Myslela jsem si to." pohlédla mu těch ocelově šedých očí. "Proč, jsi mu to dovolil? Ty nejsi, jako on." zakroutila hlavou. Draco zavřel oči, snažil nepodlehnou tomu nutkání políbit ji. Nepodařilo se. Nahnul se k ní a jejich rty se spojily. Bylo to, to nejkrásnější v celém jeho životě. Překvapilo ho, že se vůbec nebránila, naopak polibky mu oplácela. Když si pak uvědomil, co vlastně udělal, zvedl se a pospíchal pryč. Hermiona zůstala na lavičce opuštěná a zmatená.

Byl Štědrý den a ona opět seděla na "jejich" lavičce. Ode dne, kdy ji políbil, uplynuly už tři týdny. Od té doby s ním nemluvila, jen ho občas zahlédla na hodině, nebo na obědě. Když o něj zavadila pohledem a on si toho všimnul, nasadil zvláštní výraz a okamžitě zmizel. Nechápala to a byla zmatená. Když ji tenkrát políbil, díval se na ni, jako na svatý obrázek. Nevypadalo to, že by toho polibku litoval. Ale jak se chovat, když je zahlédl, ji děsilo. Ráda by řekla, že to byla jen špatná zkušenost, omyl. Ale uvědomovala si, že se do něj beznadějně zamilovala. Lekla se, když se vedle ní posadil. Byla opět tak ponořená do svých myšlenek, že nevnímala okolní svět.
"Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat." zašeptal a podíval se jí do očí. Mia to už nevydržela, vrhla se mu kolem krku a vášnivě ho políbila. Draco jí polibky hladově oplácel. Když se od sebe po chvíli odtáhli, Draco začal hledat něco po kapsách.
"Mám pro tebe dárek." vysvětlil, když uviděl její zmatený pohled. Konečně se mu podařilo vytáhnout malou krabičku, kterou jí podal.
"Veselé Vánoce." usmál se a dal jí pusu.
"Draco, tohle nejde. Co s námi, jako bude? To se jednou za čas políbíme a pak se budeme ignorovat nebo co? A co tvůj otec?" zeptala a na čele se jí udělala roztomilá vráska.
"Mio, já tě miluju a chci s tebou být, ať se otci líbí, nebo ne." pronesl rozhodně. "A teď už to otevři." pobídl ji. Otevřela krabičku a v ní byl… řetízek s přívěškem ve tvaru srdíčka.
"To nemůžu přijmout." řekla a krabičku rychle zavřela.
"Ale můžeš. Ne, musíš." usmál se na sladce a vytáhl řetízek z krabičky, aby jí ho připnul.
"Miluju tě." zašeptal jí do ucha. Tak začala láska mezi přívržencem Pána zla a mudlovskou šmejdkou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 25. prosince 2011 v 20:25 | Reagovat

Náhodou je to krásné! Moc děkuju :-) Strašně se ti to povedlo.. ještě jednou děkuju :)) :D Ááá chci ještě nějakou takovou povídku..

2 nel-ly nel-ly | Web | 25. prosince 2011 v 23:30 | Reagovat

Na klasickém Dramione se přeci nedá nic zkazit :) (doufá, protože to vyřešila o Vánocích taky tak :D) a tohle bylo roztomilý

3 Michelle Michelle | Web | 26. prosince 2011 v 13:13 | Reagovat

Moc krásná povídečka, taková příjemná na zlepšení nálady :-)

4 Mrs.Malfrangerová Mrs.Malfrangerová | Web | 27. prosince 2011 v 12:51 | Reagovat

Krása :) Jako vždy,Cissy :)

5 cassiopea-black cassiopea-black | 27. prosince 2011 v 18:03 | Reagovat

krásně napsaný :-) takový roztomilý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy v povídkách, kromě těch mnou vytvořených, patří jen a jen J.K. Rowling, autorce Harryho Pottera,
která tento úžasný svět vytvořila a já si na ně nečiním žádné právo.
Tento blog nebyl vytvořen za účelem zisku.