¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

Proč??

25. srpna 2011 v 0:20 | Cissy |  Jednorázové povídky


Postavy: Hermiona Grangerová , Draco Malfoy

Doba: 6. ročník

Povídka: jednorázová, Dramione

Upozornění: neberu ohled na děj Hp

Moje poznámka: Jsem se zase nudila a poslouchala smutné písničky a tohle z toho vzniklo. Není to žádná sláva, ale snad si hezky počtete. Prosím o komtáře s názorama:), jsem za ně moc ráda:), tím děkuju všem, co komentují:) Za chybičky se opět předem omlovám:)




Bradavice byly celé zapadané sněhem. Ale z nebe se stále ještě sypaly další a další vločky. Všichni studenti byli zalezení ve společenských místnostech a hřáli se u ohně. Jen jedna osoba šla po cestičce, která vedla k Zapovězenému lesu. Nevadilo jí, že za chvíli je už večerka. Nemyslela na to, že by mohla dostat školní trest. Nemyslela na nic, jen na něho.

Sněhové vločky jí padaly do vlasů a její boty už začínaly být promočené, ale ona se stále nezastavovala, šla pořád dál a dál. Chtěla být, co nejdál od něho. Od toho, co jí ukradl srdce. Od toho, co si teď sedí v jejich společence s tou jeho a na ni si ani nevzpomene. Proč by taky měl? Byla pro něj jen špína, otravný hmyz. A ona blbá si myslela, že to s ní myslí vážně. Byla jen nepatrné rozptýlení , jen se potřeboval pobavit. Pobavit se a vzápětí odkopnout, žádné city. Proč jen byla tak hloupá? Proč se nechala tak zneužít? Proč si myslela, že se změnil? Letěly jí hlavou myšlenky jako splašené, samé proč, proč, proč.

Na tváři ji zase zastudily vločky a ruce měla úplně promrzlé. Strčila si je do kapes a narazila na klíč od Hagridovy boudy. Dal jí ho, než odjel, aby mu tam občas zašla zalít kytky a nakrmit jeho "mazlíčky". Hned, jak si to uvědomila zamířila k domku. Neměla v úmyslu zalívat kytky či krmit ty Hagridovy obludky, to už dávno vyřešila jednoduchým kouzlem, chtěla něco jiného. Něco v čem by dokázala utopit svůj žal. Dorazla ke dveřím a odemkla. Do nosu ji praštila typická "vůně" Hagridova domu, která se ještě zesílila, když se tu delší dobu nevětralo. Bez váhaní vyrazila ke skříni, kam si Hagrid schovával alkohol. Popadla největší láhev, jakou našla a zavřela dvířka od skříňky a vzápětí zamykala i vchodové dveře. Pak zase vyrazila k lesu.

"Jsi tak krásná." šeptal jí do ucha. Podívala se na něj, hledala v jeho obličeji známky neupřímnosti, ale nenašla je. V jeho očích nebylo ani známka po pohrdání a odporu, který tam býval předtím. Jeho oči se na ni nyní dívaly, jako by se jí nemohly nabažit. Byl to krásný pocit. Nikdy by si nepomyslela, že se tohle může stát. Zrovna jim. Těm, co se vždycky nesnášeli. Bylo to jako v těch filmech, které jí připadaly tak moc kýčovité. Měla pocit, jakoby to byl jen sen. Ale nebyl, byla to realita. Byl tu s ní a říkal jí tolik krásných věcí. Zamilovala se, poprvé.
"Miluju tě." políbil ji a jí se zatmělo před očima .On ji miluje! Konečně bude šťastná. Už nebude sedět na knihami, bude s ním. Připadala si jako v pohádce.

" Jenže šťastný konec se nekonal." pomyslela si a pořádně upila z lahve. Hrdlo jí zaplavila tekutina a po těle se jí rozlil příjemný hřejivý pocit.
"Mmm..Ohnivá whisky. Proč jsem ji nikdy neochutnala?" ptala se sama sebe, když si přečetla nálepku na láhvi. Už ji bolely nohy a tak si sedla pod strom, který rostl na okraji lesa. Podíval se směrem ke škole. Světla svítila jen na některých místech, většinou to byly společenské místnosti. Kdysi pro ni byla tahle škola všechno, teď se tam už nechtěla vrátit. Všechno jí ho tam připomínalo, jeho kolej, jeho spolužáci, všichni učitelé…Prostě všechno, už se tam nemohla vrátit. Vzpomněla si na ty večery, kdy jí šeptal do ucha ty krásné věci. Bylo tak snadné tomu uvěřit. Ale byly to jen lži, sprosté výmysly. Pak si zase vzpomněla na dnešní večer a po tváři jí stekla horká slza.

Hermiona vyšla z knihovny, ruce měla plné vypůjčených knih .Chtěla si číst, ale knihovna se zavírala a ve společence si číst nechtěla, protože tam bylo moc lidí. Tak si sedla na lavičku, která stála skoro na konci chodby a knihy položila vedle sebe. Jednu si vybrala, ale číst si nezačala. Přímo před ní se zastavila drobná hnědovláska rozhlédla. Pak se rozběhla na konec chodby a někomu skočila okolo krku.
" Tolik jsi mi chyběl, miláčku." řekla a políbila svého přítele.
"Ty mě taky, lásko." odpověděl jí. "Co tu vlastně děláš?" zeptal se.
" Chtěla jsem tě překvapit. Skončila jsem ve škole dřív, abych měla čas na přípravy na svatbu. A řekla jsem si, že za tebou přijedu. Už tak moc těším!" jásal a znovu ho políbila.
"Taky se těším! Bude to ta nejkrásnější svatba, naše." usmál se. Hermiona si připadala trapně, jen pár metrů od ní se muckají dva snoubenci a ona tu sedí a všechno slyší. Rozhodla se rychle odejít, posbíral si knihy a zvedla se. K její smůle musela projít kolem nich, ale bylo to pořád lepší než je poslouchat.Vyšla zpoza rožku, který ji před nimi skrýval a chtěla kolem nic projít jakoby nic. Jenže přes dívčino rameno na ni pohlédl pár chladně šedých očí. Ty oči, do kterých se tak ráda dívala. Ty oči, které patřili tomu, koho tak moc milovala. Hermiona zůstala stát jako opařená. Jak jí to mohl udělat? Knihy jí vypadly z rukou,ona se je ani nepokusila posbírat, jen se ještě jednou podíval do jeho krásných očích, v kterých se teď střídalo překvapení s panikou a studem. Jeho snoubenka stála vedle něj a zmateně se díval z jednoho na druhého, neměla tušení, co se tu odehrává. Hermiona se otočila snažíc se zadržet slzy , které se jí draly do očí a utíkala pryč. Slyšela, že se Dracova snoubenka na něco ptá, ale nerozuměla jí, nechtěla jí rozumět. Nechtěla slyšet jeho odpověď, nechtěla slyšet jeho další lež.

"Jak dlouho to chtěl tajit? " ptala se a slzy jí stékaly po tváří. Vypila poslední kapku whisky a láhev zahodila do sněhu. Podívala se své tělo, které bylo zpola zapadané sněhem. Pomyslela si, že by jí mělo být zima, ale opak byl pravdou. Zavřela oči, chtělo se jí spát. Chtěla usnout probudit se u sebe doma ve své posteli, už nikdy se sem nevrátit. Už nikdy ho nepotkat. Zapomenout na něj. Poslední myšlenka patřila jemu, jejich prvnímu polibku. Pak usnula.

"Hermiono!! Hermiono!!" volal pořád dokola její jméno, už ani nečekal, že se mu ozve. Neměl tušení, kde by mohla být, prohledal celý hrad a nyní i pozemky. Ale nenašel ji. Rozhodl se prohledat ještě Zapovězený les. Ale doufal, že tam nešla. Byl by radši, kdy se přemístila někam daleko. Bylo mu to jedno, hlavně aby byla v pořádku.

Šel nejdřív po okraji lesa. Po několika minutovém hledání, ji uviděl. Seděla opřená o strom, běžel k ní, jak nejrychleji dovedl.
"Hermiono, lásko! Já tě miluju. Rozešel jsem se s ní." poklekl k ní, ale ona vypadala, jako by spala. Chytil její ruku, byla ledová. Dostal strach.
"Hermiono! Probuď se!" popleskal ji po tváři. Nic.
"No tak, tohle mi nedělej." zatřásl s ní, ale stále se nic nedělo. Změřil jí tep a……zase nic.
" Ne, prosím ne. Přece mě tady nenecháš samotného." zatřásl s ní znovu.
"Proč mě opouštíš, lásko?" zašeptal a jeho slzy dopadly na její zmrzlé tělo.
"Proč? proč?" vzlykal. Opustila ho, navždy.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Chloe M. Raddle Chloe M. Raddle | 25. srpna 2011 v 7:49 | Reagovat

Bylo to tak smutné :-( Ovšem velice krásně napsané. Bylo mi Hermiony tak líto.. A nakonec i Draca. Je smutné, co všechno láska dokáže. Ale bez lásky se nedá žít :-( Vážně krásná povídka. Jsi skvělá spisovatelka.

2 Nikinka Nikinka | Web | 25. srpna 2011 v 16:12 | Reagovat

Strašně mi bylo líto Hermiony.. Když jsem četla začátek, myslela jsem, že nakonec za ní přijde, řekne, že se s ní rozešel a dá se s Hermionou zase dohromady. Ten konec mě ale překvapil. bylo to tak smutné a dojemné..
Nádherná povídka :-) Souhlasím s Chloe..

3 Lady-Bella-Voldemort Lady-Bella-Voldemort | Web | 26. srpna 2011 v 11:26 | Reagovat

Krása :-) ale souhlasím s prvními dvěma komenty, hodně smutné... všechno nemusí končit Happyendem :-) Málem jsem brečela :-(

4 Cissy Cissy | Web | 26. srpna 2011 v 12:19 | Reagovat

[1]: Děkuju :-) Znám lepší spisovatelky :D

[2]:[3]: Moc děkuju :-) Měla jsem takovou depresivní náladu, takže smutný konec byl nevyhnutelný.

5 Jenny Jenny | Web | 26. srpna 2011 v 17:45 | Reagovat

Jak to,že když napíšu komentář,tak se neobjeví? :DNo nic napíšu znova:
Takový depresivní jako cože? :D Smutný?A Draco je blbec že jí to neřekl,že má snoubenku.Rozhodl se až příliš pozdě.Takže...chválím,chválím.;)

6 Lilth.Vicious Lilth.Vicious | Web | 27. srpna 2011 v 12:56 | Reagovat

hermiona umřela? to je smutný :/ ,:D ale píšeš skvěle ;)

7 Cissy Cissy | Web | 28. srpna 2011 v 13:25 | Reagovat

[5]: Děkuju :-)
taky nevim, proč se neobjevil. Ale měla jsem napsané tam napsané, že tam jsou 4 komenty, tak se povívám a jsou tam 3 :-D Už jsem si myslela, že neumím počítat :D

[6]: Děkuju :-)

8 fantasy7 fantasy7 | Web | 3. září 2011 v 7:01 | Reagovat

Moc krásná povídka, smutná, ale krásná. :-)

9 Mrs.Malfrangerová Mrs.Malfrangerová | Web | 7. září 2011 v 15:16 | Reagovat

Krásná povídka! :)

10 Emily Emily | Web | 12. září 2011 v 0:43 | Reagovat

Dobře mu tak, je to idiot! A ona to chudák odnesla.. achjo.. :-( ale krásně napsané

11 Scarleth Scarleth | Web | 24. září 2011 v 17:48 | Reagovat

Krása :-)Ten konec je smutný, chudák Draco, ale může si za to sám :-(

12 As. As. | Web | 1. října 2011 v 20:40 | Reagovat

smutné,ale úžasné x)

13 Iwelin Iwelin | Web | 11. března 2012 v 13:33 | Reagovat

Ach, to bylo smutné =(( ale krásná povídka, hlavně konec!! =)

14 Figarow Figarow | Web | 10. září 2012 v 23:20 | Reagovat

To bylo tak krásné...a dojemné :)

15 Mione Mione | E-mail | Web | 22. srpna 2013 v 18:10 | Reagovat

při tom konci mi běhali slzy okolo očí. Vážně jsem měla chuť brečet jak malá.
Krásné :-D  :-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Postavy v povídkách, kromě těch mnou vytvořených, patří jen a jen J.K. Rowling, autorce Harryho Pottera,
která tento úžasný svět vytvořila a já si na ně nečiním žádné právo.
Tento blog nebyl vytvořen za účelem zisku.